Všichni víme, že v dnešní době je počítač opravdu oblíbený a také už je nutný. Já abych se přiznala, tak vůbec neznám žádnou rodinu, která by doma neměla už počítač anebo tablet či notebook. Já mám doma notebook, tablet a dva mobilní telefony. A to hlavně kvůli svému synovi. Můj syn je autista. Jako autista si velice oblíbil mobilní telefon. Samozřejmě, že mu ho brát nebudu, protože syn se vždycky vzteká a je úplně na nervy, když nemá po ruce mobilní telefon a nemůže si hrát své oblíbené hry. A to něco podobného platí i o počítači. Abych se přiznala, tak já nejsem ten typ rodiče, které mu by vadilo, že jeho dítě si hraje s mobilním telefonem anebo s počítačem.

Vždyť co je na tom špatného, když si dítě vybere jako oblíbenou hračku mobil anebo počítač? Mně osobně ¨to vůbec nevadí. A samozřejmě vůbec ani nechápu takové ty rodiče, kterým to vadí. Vždyť žijeme v nové době, ve dvacátém prvním století, takže je naprosto logické, že děti si nebudou hrát jenom s plyšáky nebo plastovými hračkami, ale že budou chtít i něco lepšího.

Něco lepšího, jako například počítač nebo tablet či notebook. Já jsem svému synovi taky tuto techniku moc ráda povolila. A když bylo synovi pět let, pořídila mobilní telefon a také ¨takový starší počítač, který jsem pořídila z druhé ruky. Můj syn si tam totiž hraje takové různé hry, které jsou takové velice zábavné a taky tam má hlavolamy, takže to syna velice baví a já si myslím, že syn se takhle rozvíjí, protože se učí dokonce díky mobilu a počítači anglická slovíčka.  Mě také by velmi bavilo, kdybych si jako dítě mohla hrát na mobilu nebo na počítači. Všichni ale víme, že v devadesátých letech snad ani počítač na hraní nebyl, to měli jenom bohatí podnikatelé, což naše rodina tehdy vůbec bohatá nebyla. Jsem ráda, že už doma počítač máma jsem velmi spokojená.